Blog Tomáše Šebka o jeho misi s Lékaři bez hranic v Agoku. Kráva. Kráva je všechno. Kráva je život, mlíko, maso. Ale hlavně je kráva metrikou bohatství, pokud se bavíme o Jižním Súdánu. Nevěsta se kompenzuje tím vyšší počtem krav, čím krásnější a zámožnější nevěsta je. Jde o desítky až stovky nádherných, dlouhorohatých krav. Násilná smrt se kompenzuje počtem osmdesáti kusů krav. A pak pokaždé znovu, když si poškozná rodina vzpomene, protože takový čin se pouze zapomíná, ale neodpouští. Připomíná mi to smluvní pokuty ve smlouvách. Zaplatíš pokutu, ale nezaniká právo na náhradu vzniklé škody. Nedostal jsem tenhle kulturní briefing v Agoku od zástupce Dinka. Zato jsem ho včera dostal v Mayomu od místního Nuera. Proč jsem tady? Proč dělám tuhle práci? Má to smysl? Často se mě takto ptáte. Já sám sebe se ptám jen tehdy, pokud mám čas. Mám ho málo, ale dnes je klidná sobota. Ano, tahle práce je smysluplná. Já osobně to vnímám jako vděk za to, že jsem se narodil, dospěl a vystudoval v klidném prostředí. Cítím prostě společenskou odpovědnost vrátit to těm, kteří tuhle kliku neměli. Žijí své nuzné životy ve válečných podmínkách a nedostalo se jim vzdělání. To je jediný rozdíl mezi mnou a "jimi". Jinak jsme totiž všichni ti samí lidé. A tuhle práci dělám pár týdnů právě tam, kde se toho životního komfortu a hlavně vzdělání zoufale nedostává. Nemám za úkol primárně zachraňovat. Mám za úkol předat to, co mi předali moji učitelé. To aby se ti lidé tady a tam uměli o sebe do budoucna postarat sami.
Nesmírně si vážím všech, kteří dělají něco pro domácí společnost. Nemusí kvůli tomu jezdit do Afriky. Sází stromky, kontrolují debilní politiky, pomáhají při povodních. Lhostejno jak a kde. Já jsem doktor a své umění vlastně jen malým dílem dělím i pro pacienty, kteří málokdy vidí bělocha a vlastně skoro nikdy skutečného doktora. Těm dedikuji část svého smyslu pro spravedlnost tak, že odjedu jednou za dva roky na pár týdnů, abych jim píchnul. Zdá se vám, že to neocení? Nesmysl! Žijí své materiálně chudé životy daleko veseleji a daleko více smíření s přírodou než my. Ale to nezmanená, že vám nebudou nadosmrti vděční rodiče, pokud jim zachráníte dceru nebo syna. Nejsem válečník. Ale vyhlašuji totální válku všem tlučhubům, jejichž jediný společenský přispěvek spočívá v tom, že jsou jen dalším zbytným číslem v demografických statistikách. Naštěstí jsem do svých čtyřiceti žádného takového čistého tlučhubu nepotkal. Je hodně Cechů, co remcá. Ale na druhou stranu obdivuhodně pomáhají a často se to nikdo ani nedozví ... Asi od deseti let a kdykoliv poté Nuerové svým synům řezají do kůže na čele šest linek táhnoucích se od ucha k uchu. Je to znamení dospělosti. Kromě jediného to mají všichni moji zdravotničtí kolegové - Clinical Officers (CO). Pro ozdobu slouží další záseky a vpichy do obličeje. Zejména ženy se tím dělají krásnější, ale znamením dospělosti to u nich není. Ještě donedávna se krášlili tím, že si nechali trhat zuby spodní řady. Obvykle jsou to dva, ale Nuerové jdou až na šest. Nuerové se živí hlavně kravami. Pak jsou tady zemědělci, co pěstují zejména kukuřici, čirok, fazule a dýně. Dále obchodníci. A nejchudší jsou rybáři. Rybaří se hlavně pro vlastní potřebu a říká se, kdo rybaří, zahálí. Náboženská komunita je spojená z křesťanů, muslimů a vyznavačů tradičního náboženství. Pro samé krávy nemají čas se handrkovat ještě o náboženství, a tak čistě z tohoto pohledu žijí smíšené komunity v míru. Nuerové hrají rádi fotbal, volejbal, karty, domino a skáčí do dálky i do výšky. Podle typu náboženství slaví stejné svátky jako my. V nedávné době ještě pomocí nebezpečné střelby do vzduchu. No a kráva je opravdu všechno. V období dešťů je na noc zavírají do obrovských tukulů, aby jim je nevysáli moskyti. Sami Nuerové bydlí poblíž v malých, nuzných chýších. Na prstech dvou rukou spočítáte nejbohatší muže v kraji. Mívají tisícihlavá stáda. Ostatní obvyklem kolem jednoho až dvou set. Nuer může mít tolik manželek, nakolik mu stačí krávy. Ale v kostele se může oženit jen s jednou. Krávy jsou platidlem a tak se kradou. To je jeden z nejhlubších kořenů momentálních konfliktů, politické turbulence nepočítaje. Pastviny patří všude všem. Když prší, je pro všechny dost. Když přestane, jediná možnost je hnát krávy od nikud nikam a nechat je spásat to málo, co po cestě najdou. A pak se potkáte s někým, kdo je z jiného kmeme anebo vám nedejbože krávy krade ... A je mela! Vizita byla dneska krátká a tak jsem ještě za relativního ranního chladu vyrazil kolem základny. Zase se mi všichni smějí, děti po mě pokřikují "kovádža, baj baj!". Někteřé se mě snaží chytit a plácnout mi do dlaně. Běh mi znepříjemnila fena s desítkou štěňat, co na něčem hoduje za plotem na jihozápadním cípu základny. Je ze mě vzteklá. Tak se tvářím, že prostě jen tak běhám.Postupně se přidávají další psi, kozy a ovce, přilétají supi a dravci. Všichni společně hodují a vzájemně se kočkují, když si lezou do talíře. Tím pádem mi nevěnují další pozornost. 10 kilometrů za 54 minut. Když končím, máme 36 ve stínu. Lahev s sebou netahám, takže po zakočení chlemtám dva litry vody s rozdělaným práškem s hodně vzdálenou příchutí pomerančů. Už jsem zjistil, že svítivě žlutá moč není známkou koncentrace a dehydratace. Je to ten prášek ... A nakonec šup do sprchy. Ta je v Mayomu ještě o level lepší než v Agoku. Říká se tomu "bucket shower". Kýbl s vodou si natočíte před dřevěnou kadibudkou, pak si do ní zalezete a máte dvě možnosti. Buď to na sebe cákáte litrovou odměrkou, anebo na sebe ten kýbl prostě zvrhnete. Spoďáry se v tom perou snáze než pod čůrkem sprchy v Agoku. Takže jsem spokojený. Dneska se probudila jaterní encefalopatie z hlubokého kómatu. Stal se další africký zázrak. A většinu pacientů na lůžkách jsem vypravil ráno na výlet do nemocnice v Agoku. Jak říkám, klidná sobota ... Aha, tak ne. Po sedmé přijímáme šest dětí s těžkou malárií. A nakonec puberťačku, co se otrávila makeupem a následně oběsila.
0 Comments
Leave a Reply. |
Kde nás najdete?Jsme @socialni_epi
|